Docela nedávno jsem konečně navštívila známé brněnské BDSM společenství Písklata. Zúčastnila jsem se jejich poslední letošní venkovní akce a to ještě, když jsem bydlela v Brně! Perfektní zakončení léta!!
Na akci jsem se těšila, už dlouho před tím než měla být. Na jaře byla totiž zrušena. I dnes jsem se o ni velmi strachovala neboť léto skončilo náhle. Přesto nás zmrzliny organizátoři ujišťovali, že u ohně je velmi příjemně i v těchto podmínkách. A jelikož dresscode byl omezen na přírodní materiály, zvolila jsem můj oblíbený liščí kostým a dlouhý kabát na zahřátí. – Cestou mi bylo až vedro!
Místo konání bylo dokonale skryto před zraky nezvaných hostů. I my zvaní jsme měli problém jej najít. Já osobně jsem šla podle intuice. Ale bez ní bych byla ztracená, ani proužek dýmu jsem nezahlédla, natož abych slyšela hlasy…
Uvítali mne velmi mile a přátelsky. Oheň již plál a medovina tekla proudem. Do řeči dala jsem se rychle, i když jsem zde sotva někoho znala. Nevadilo mi to. Možná i díky uvolněné atmosféře jsem si ani nevšimla, že se stmívá. Upozornila mne na to až tanečnice, která právě opustila svou skrýš. Neboť za chvíli vystupovala. Možná to bylo nenasvětleným „pódiem“ nebo mými čočkami, ale viděla jsem jen velmi málo.
Druhá mne již zaujala více, ale fakt že fireshow mne baví o něco více. – Zbožňuji je!
Třetí vystoupení se neslo v duchu obětování panny. I když je fakt, že hláška „to už nebude panna“, to zabila. I tak, zrození „démona“ a pokřtění posluhovačů mělo grády. A hlavně, rozproudilo zábavu i mezi přihlížejícími.
Velmi brzy vzduch prořízly steny a rány dopadajících nástrojů. I mne se pokusili krotit… marně.
Jakmile mne rány začaly pálit, jakoby se probudilo moje bestiální já! Chtěla jsem řvát, trhat a utíkat! Bránil mi, ale já se vysmekla. Po chvíli si zavolal pomocníka, že prý mne uvězní na pranýři.. Bránila jsem se zuřivě! I tak to vypadalo, že mne uvězní. Utekla jsme dřevěnému sevření jen tak tak… Chytili mne znovu, ale pomalu jim ubývalo sil, cítila jsem to! A tak si zavolali pomoc.
Mosný ženský „démon“ jim pomohl rozvázat provaz, přidržet mi ruce a svázat. Již nebylo jak uniknout. Ale nevzdávala jsem to! Snažila jsem se ze všech sil. Když tu mne uchopil mocný pár rukou, zdvihl do vzduchu a odnesl na mučící plac. Tam mne nešetřili a já řvala a řvala, až řev přecházel v zoufalý smích… Z posledních sil jsem se snažila vzepřít. Chyba! Rozryla jsem si rohem palet dáseň. Zachvátil mne nový druh bolesti. Ale já neřvala, ani slzy mi netekly. Jen jsem stiskla zuby a choulila se trýzniteli do náruče. Obal mne a utěšoval…
Později jsem se ještě několikrát pokusila o útěk. Ale bylo to marné, svázaná jsem neměla šanci. Po nějaké době jej to přešlo a rozvázal mne. A já jen ležela, jako zkrocené zvířátko. Byla jsem unavená a zmrzlá.
U ohně jme si povídali popíjejíc medovinu a tu z čistajasna, odněkud ze tmy, zjevili se mí přátelé. Jak ráda jsem je viděla. A i když jsme za celý zbytek večera toho moc nenamluvili, jsem ráda že tam byli.
Něco jako závěr všech show tvořilo vymýtání počestných myšlenek. Slečna na kříži si švihání rozličnými nástroji velmi užívala. Div neprosila o víc. A ještě dlouho do noci se ozývaly její steny.
V poslední fázi večera jsme u ohně už jen tak navzájem na sobě leželi, mazlili se a řešili nejrůznější témata. Jedna z nejzajímavějších byla: V kolika letech jste začali masturbovat? a Řešili jste jako malí (předškolní děti) co má mezi nohama opačné pohlaví? Zajímali by mne i vaše odpovědi na tyto otázky.
Celý večer hodnotím velmi kladně. A sama se divím, proč jsem se nějaké písklecí akce nezúčastnila již dříve?! Neboť byla skvělá i ti lidé zde. A i když vám to nemohu ukázat, věřím že se mnou budete souhlasit. A možná, když budete mít štěstí, jednou něco podobného zažijete také.
Nakonec chci tímto ještě jednou poděkovat organizátorům, že akce mohla vzniknout. Stálo je to mnoho sil a nervů, ale stálo to za to! Díky.
A co vy, byli jste v létě na nějaké „úchyl“ akci?