Svazování jako forma umění

S lany se setkávám celý život. Ale ve formě umění a doprovázené sexuálním napětím jsem je poznala teprve nedávno. A jakmile jsem zjistila, jaké to je, bylo to jako s masturbací. Nedokázala jsem odolat, nedokázala jsem přestat. Potřebovala jsem to, chtěla jsem to, toužila jsem po tom!

Poprvé jsem svazování zažila vlastně už jako malá. A jistě jsem nebyla jediná! Jak to vím? Mnohé děti si rády hrají na indiány. Plno dětí se u toho přivazuje ke sloupu, aby jakožto zajatci neutekli… Nebyla jsem v tom jiná. Ale měla jsem jen bratrance. A on byl na práci s lany levý. A tak jsem se naučila první uzly, první znehybnění a poznala tu moc! No, on z toho zrovna nadšený nebyl. Neboť jsem své dokonalé propletence neuměla rozvazovat a tak to často končilo tím, že začal panicky řvát a já musela lana řezat…

O pár let později zakusila jsem to lany znovu, ovšem jako ta svázaná. Má touha byla najednou jiná, avšak stále tak silná. Když jsem poprvé visela v lanech – má zápěstí drtila kožená pouta a vlastní váha, bylo to extrémně bolestivé. Ale já chtěla víc! Jen mi došlo, že tady bude něco zle. Slyšela jsem totiž o umění svazování již dříve, než jsem jej zkusila na vlastní kůži. A tak jsem pochybovala, že to ty modelky podstoupily kdyby to bylo tak bolestivé… A tehdy začala má cesta za tajemstvím svazování.

Asi jako největší objev a zlom považuji akci Rope Spirit II. Kdy jsem pochopila, že svazování není jen bondage a že modelky mnohdy opravdu až šílenou bolest podstupují. A dokonce s radostí! Na druhou stranu nebyla to bolest nepříjemná, ale naopak. Má zvědavost tedy vzrostla. A v mé hlavě se zrodila otázka: Co jsem vlastně viděla. A v čem to bylo jiné?

Přitom to bylo tak prosté – shibari. Jak já ráda říkám, „umění svázaného těla“.
Šlo to pomalu a většinou přes fotografy. Ti mě tuze rádi svazovali, i když jen minimum z nich ono svázané tělo vyfotilo. A já byla nenasytná. Ten moment kdy mi lano klouzalo po kůži, kdy nade mnou získávali moc. Po té ten pocit uvolnění! Ach!

Jenže bylo mi to málo. Pokoušela jsem se tedy hledat sexuální partnery, kteří by toto uměli. Ale většinou jsem našla jen začátečníky s obvyklou výmluvou: „nemám na kom trénovat“. A já už věděla jak to dopadá s netrénovaným člověkem. Bolelo to! A tak jsem se z toho většinou vyvlíkla. Nebo to nějak zakecali oni sami.
A pak se to stalo! Období sucha… Aneb nebyl nikdo kdo by mě vázal. Přitom jsem po tom zrovna nejvíce toužila!

Bylo to strašné! Jako když by vám chyběl sex, ale neexistoval by způsob jak byste si mohli pomoct aspoň sami. Začala jsem tedy brouzdat na netu a hledat možnost jak si „udělat dobře“. A pak jsem to našla! Self bondage! Byla jsem fascinovaná, ale nebylo to stále to pravé…

Mezi různými internetovými stránkami jsem našla také web lascivní.cz. Byl zajímavý plný tématických článků o sexu a všem kolem něj. Našla jsem tam mimo jiné i to, co jsem hledala a potřebovala. Základní uzly, bezpečnost a první úvazy pro bondage. A tak jsem se stala sama sobě „věznitelem“. (riggerem chcete-li)

Chtěla jsem však méně bondage a více toho umění. A tak jsem trávila dost hodin zkoumání toho co je shibari a jak na něj. Odpověď je jednoduchá. Shibari je přeci umění a tak je potřeba jej tak chápat. Tedy, je o nějakých základech a pak více méně o fantazii. Protože to, co si dokážete představit jako úvaz, s velkou pravděpodobností, i uvázat lze. Občas to jen není tak jednoduché jak se zdá, na druhou stranu pokud je dostatek trpělivosti a odhodlání…

Já se vážu chvíli, asi tak dva měsíce. Přesto si myslím, že vám k tomu mám moc říci. Například, co je potřeba k tomu se moci začít vázat. Proč se do vázání sama sebe pustit aneb k čemu je to dobré. Proč shibari namísto bondage. A v neposlední řadě vám mohu ukázat, jak vypadá shibari člověka co se sváže i vyfotí sám.

Co budeme potřebovat:
Nejlépe lano určené na bondage, nejlépe 10-15m (např. tyto)
Znalost základních uzlů, pokud chcete vázat lany (inspirace)
Klid!
Prostor třeba postel, koberec nebo rozkládací gauč jsou super
A nůž či velmi ostré nůžky pro případ nouze

Proč se do toho pustit? Je to skvělý tréning! Zručnosti, ohebnosti a … . Pokud máte zálibu ve fetish akcích jako já, jsou lana také skvělým módním doplňkem a každý ocení váš stylový úvaz, zvláště pokud jste jej vázali sami. V neposlední řadě vzrušení z vázání a uspokojení touhy po něm! A to i přes to, že jste zrovna sami.
– navíc ještě více možností máte, když se po svázání nemusíte nutně pohybovat, zvláště pak větší rychlostí.

Na což navazuje můj důvod proč shibari namísto bondage. Ona totiž bondage je primárně určená k tomu omezit si pohyb. Případně třeba partnera lehce přidusit. Nejlépe a nejčastěji znehybnit. Jenže, když se u vázání fotím převážně na samospoušť pohybovat se musím. A to mi shibari dovoluje. Často se v dnešní době kombinuje s bondage, ale není to nutné. Zde jde totiž o uměleckou stránku věci, o estetiku… Aby úvaz s svázaný (pokud možno) lahodil oku.

Když už sama tak sama. Stativ je tedy můj kamarád a i když jsem jej udělala zvodní dýmky nikdo nic nepozná. Jen se naběhám… A někdy je to hodně náročné. Například když úvaz nespolupracuje. Což z velké části vyřeším až si pořídím samospoušť na dálkové ovládání. Pak vám ukážu i víc self bondage.

Jindy je to spíše legrace, kdy vymýšlím různé pózy a zajímavosti, aby to nebylo jen o jiných úvazech a zbytek nuda.

Stal se z toho můj koníček a mnohdy se vážu prostě jen tak. Abych se nedostala do situace, že bych se nudila. Navíc se mi v tomto směru pomalu a jistě rodí v hlavě malý sen. Na nějaké té fetish akci bych si ráda domluvila měnší show kdy lidem self shibari představím a po té nějakou zábavnou formou svážu sama sebe. Nebo to propojím s někým kdo ví. Ale shibari show, jo to by mě bavilo!

Kdo ví, ale trénovat na to rozhodně budu. Další level je zvládnout zavěšení sama sebe. Což bude silná makačka na ruce. Držte mi palce!

Máte zkušenost s bondage nebo shibari? Vážete někoho, jste vázáni nebo jste na tom jako já? Co vás k tomu dovedlo?
A v neposlední řadě: jaká lana používáte?