Tajemná budova

Zbožňuji urbex a focení (i aktů), proč to nespojit?
Ach ano, nebylo tomu poprvé. Přesto mě to neustále baví, protože je to vždy něčím jiné.

Po dlouhé době jsem se sešla s Lukasem, naposledy jsem jej viděla když jsme fotili Sex bez sexu. Tentokrát jsem ale nešli do pěkného ateliéru. Šli jsme do skladů jeho firmy. No, né že by to jako sklad, natož funkční, vypadalo. Na druhou stranu, prostor to byl opravdu zajímavý. V menších místnostech byla docela nuda, koberce a holé zdi. Ale v těch větších… by šlo být kreativní!
 

Pojali jsme to v duchu poznávání se. Tak jsem mu ukázala to co mi je nejbližší, shibari! Je to zvláštní, ale i když jsme o tom mluvili. Nikdy jsme se k vázání nedostali. A tak přišly klasické otázky, na které vám odpovím…

Jak dlouho ti trvá se uvázat?
Asi pět minut jednoduchý úvaz, deset složitější a nějaký extrém jako zavěšení okolo půl hodinky.

Co na to potřebuješ?
Jen svoje lano, případně bod o který se mohu zavěsit.

Vážeš se oblečená?
Můžu se vázat jak oblečená tak nahá.

Nebolí to?
To záleží na pevnosti úvazu. Ale nevážu se pro bolest, ale pro estetiku.

Jaké to je?
Zkus to a pochopíš. Protože zážitek je lepší než tisíc slov.

Naučíš mě to?
Můžu ti ukázat co umím, ale učit by tě měli mistři.
– Na druhou stranu, stačí ti jen základní dva tři návody, znalost uzlů, anatomie… a fantazie.

Jak něco takového uvázat?
Nemám ponětí. Moje úvazy jsou čistá improvizace. A menší znalosti horolezectví. Přesto jen vedu lano a pouštím uzdu fantazii.
– Ale nebojte se, plánuji sérii návodů. Tedy nechám se nafotit jak vážu a pak vám popíšu jednotlivé kroky.

A jak to probíhalo? Našli jsme si místnost co se nám pozadím zamlouvala nejvíce. Já uvázala něco jednoduššího a pustila se do pózování. Od jednoduchých póz u zdi, až po mosty, chůzi, otočky a tak podobně. Když mne to přestalo bavit řekla jsem, že bych chtěla zkusit závěs. Nebyl v tom viděn problém, bylo zde totiž překrásné železné schodiště s průhledy. A tak jsme jej oprášili a já se dala do díla.

Nebudu lhát, nevyšlo to podle mých představ. A vím, že si na závěsy budu muset pořídit minimálně ještě jedno lano. Na druhou stranu, alespoň poznávám své hranice – a tak trochu mne to motivuje.

Obecně toto focení bylo skvělé, ale nebezpečné. Zvláště pak, když jsme si hráli s širokoúhlým objektivem a Lukas lezl po lince. Na druhou stranu, nespadl… díky bohům.

Co vy a focení, zvláště nahého těla? Měli byste problém se před fotografem svléci, nebo by vám to přišlo před profíkem v pohodě?
A co si myslíte o vlastním nahém těle?